Technika: kolorovaná perokresba
Rozměr: 510×720 mm bez adjustace
Datace: 21. 10. 2019
Námět a motiv díla
Hecate je má oblíbená antická bohyně a od doby, kdy jsem namaloval obraz Soulož s Hecate, mě záliba k tomuto archetypu neopustila, naopak jsem si říkal, že by bylo dobré ji zase nědy ztvárnit a to znovu v oné očerňované podobě. Původně bohyně s několika příbuznými vlastnostmi jaké má Athena, například moudrost a ženské sebevědomí, nepoddajnost a bojovnost. Hecate taky vyniká čistě ženskými aspekty, tudíž trojjediná paní – lunární bohyně, strážkynně mateřství, v neposlední řadě byla hanobená jako matka démonů, paní čarodějnic, manželka ďábla, strážkyně křižovatek (Křižovatky byly v minulosti považovaná za velmi špatná místa, protože lidé věřili, že hříšné duše se po smrti navrací v mrtvých tělech jako upíři. Chtěli je tedy věšet a nebo pohřbívat co nejdále od města, dokud si tedy nestačí stěžovat jiné město, že mrtvý je pohřbený až moc blízko nich. Trestanci, kapsáři, zloději a vrazi se tak věšeli, zavírali do klecí a pohřbívali na křižovatkách jako jakýsi kompromis vzdálenosti mezi městy.)
Psychoanalytický podtext díla
Hecate tedy z počátku byla velmi záslužná bohyně, ke které se lidé dříve ve víře modlili doufajíc v sílu, že bude porod u těhotných žen v pořádku, dítě se narodí zdravé a čilé a nikdo u toho neumře. Jsem si vědom toho, že ať už si o jednotlivých náboženstvích myslíme cokoliv, jsme či nejsme účastníky nějakých církví. Bůh/bohové jsou do značné míry naší osobní projekcí vnitřních tužeb i nenávistí. Svůj život jsem dost často zasvětil ztvárňování negativních věcí, těch temných, aniž bych je nějak glorifikoval. Snažil jsem se jim dodat svatost (ne ezoterickou), očistit je a podobně. Tma je černá a prázdná a chceme-li se s ní smířit, je dobré jí mít přesně takovou rád. To samé zde dělám s Hecate, konkrétně s přisuzovaným stigma. Šlo by jí mít v uctě i jako falešnou, morálkou sprzněnou světici nebo jako jakousi ideovou mučednici. Důraz je zde kladen hlavně na hmotu a v ní ukrytý symbolismus na úrovni popírání přehnaného zázračna. Rozbíjení spirituálního dogmatu materialismem nebo jinou duchovní myšlenkou, ovšem svobozené odpřísně určené doktríny. Je obklopena extatickými démony, kteří se v její přítomnosti svým „zlým“ způsobem opájí. Kresba je zkrátka zamyšlená jako hereze vůči násilně vynuceným náboženským autoritám v satanistickém duchu. Proti samotnému křesťanství jako náboženství nic nemám, za předpokladu, že je s touto vírou nakládáno rozumně a neprosazuje se násilně a je jedno jestli zbraní nebo pomocí psychického nátlaku.
„Je snadnější si myslet a žít, jako hříšník v zemi božské dobrotivosti, než si uvědomit a přiznat, že žijeme v zemi, kde vládne tyran, falešný bůh a despota.“
Všiml jsem si, že lidé mají sklon se autoritám bez odporu podřídit i v případech, kdy dají najevo, že disponují mocí, zbraněmi, praktikami banditismu, ale nemají v úmyslu je v daný moment použít. Pracují už se strachem. Tyranské autority mají ve zvyku zvelebovat svou vlastní osobní pověst a tuto vizi vnucovat ostatním. V rámci křesťanského dogmatu o které se zde opírám převážně, je archetyp boha uctíván jako něco vrcholného, přesto soudícího. Což nedává smysl. Za předpokladu existence ultimátní supersíly, dejme tomu, že by z celého vesmíru měla zálibu zrovna v lidech, nemůže mít z principu jedinou pohnutku pro souzení člověka. Naopak je pravděpodobné, že zůstane pouze v roli nezúčastěného pozorovatele bez jakýhkoliv úmyslů. Jedná se tedy o absenci božího plánu.
V díle velmi vyzdvihuji, že věci nebo vlastnosti, které oponují autoritářskému přístupu, boří dogma nebo může jít jen o svobodný seberozvoj bez jakýhkoliv revolučních praktik. Ty také mají nálepku a podobu stygmatu, či jsou zdémonizovány. To je i jeden z důvodů, proč rád vyjadřuji hezké věci tou nejméně příjemnou pekelnou formou. Je to jakási nálepka pro sebepřijetí a odtabuizování témat i se stinnou stránkou pro lepší pochopení skrze výtvarnou tvorbu.
Vývoj díla
Kresba to byla problematická, i kvůli nevhodnému výběru podkladového materiálu, kterým zde byl ruční papír. Mělo se jednat o kvalitní surovinu vhodnou pro tisk fotgrafií, ale neosvědčilo se to. Tvořily se zde žmolky, papír se trhal a doznal závažných škod. Vzal jsem to ale jako výzvu a dílo i tak dokončil a nezdary i vady ještě navíc přesunul do popředí. Řekl jsem si, že během života si také projdeme mnoha nezdary a musíme se ponaučit z četných chyb. Co kdyby byla podobná věc na uměleckém díle vidět? A zrealizoval jsem to tak.
Postup pak už byl jednoduchý. Prostě jsem jen kreslil a kreslil.
korekce: Maggie
webdesign: Brbla