Technika: kolorovaná perokresba
Rozměr bez adjustace: 327 × 242 mm
Rozměr v adjustaci: 515 × 413
Datace: 28. 12. 2018
PRODÁNO
Stručný motiv díla
Jedná se o jednu z několika ilustrací/prací zhotovených na téma knihy Dominika Fialy, kde se v příběhu odehrává apokalypsa biblických rozměrů. Za své zde vezme i škola, ale detailní koncept nechám pro čtenáře do budoucna, až si jednou budou přát jeho dílo koupit a přečíst. Také nechci případné nadšence připravit o překvapení.
Technika
I toto dílo bylo jedním z experimentů, kde jsem zlepšoval techniku, abych se později dopracoval k tomu, co nazývám Brilliantis. Jedná se o silně kolorovanou perokresbu barvami jak tušovými, tak akvarelovými. Měl jsem potřebu zjistit, jak si to takříkajíc sedne. Na závěr byly použity lehké konzervanty. Takže část práce byla zhotovena ocelovým hrotem, zbytek štětcem.
Další ukázky díla
Osobní motiv v pozadí
Autora literárního projektu jsem už nejednou překvapil tím, jak dokážu být důmyslný ve ztvárnění pekla. Nejen u této práce to má své opodstatnění. Školu a školní systém v této zemi vidím jako peklo. Doslova. Systém, kde se jen stěží naučíte věci do života. Celé mi to připomíná dětskou formu vězení, kde je důležité se při potřebě dojít na záchod přihlásit, pak být testován a ohodnocen dle toho, jak se děti naučí něco papouškovat. Existuje lze přikázaná autorita v podobě vyučujícího, a dětská komunita je separovaná do tříd dle věku. Šikana je častá, v závislosti na lokalitě instituce. Ztrácí se a zadupává se do země přirozená vlastnost učit se od starších kamarádů, kreativita je potlačována. Dítě jakožto člověk zde nemůže rozvinout základní potřebu, kterou do života potřebuje nejvíce: umět si na věci přijít sám a vybrat si sám, co chce dělat, začít se spoléhat na vlastní svobodnou volbu. Pěstuje se zde princip snášenlivosti namísto umění říct ne.
Ačkoliv povinný třídní školní systém založený na známkování, ukázněnosti a původně vojenské disciplíně není prokazatelně aplikovatelný na každého, je plošně zaveden na celém území České Republiky. Místo toho, aby něco naučil, tak spíše populaci deformuje. Dochází i k takovým neštěstím jako například pomatení studentů, při kterém ztrácí příčetnost a duševní kondici. Není výjimkou, že se dopustí zoufalých násilných činů jako jsou vraždy či sebevraždy. Obdobné události jsem byl svědkem na druhém stupni základní školy, kdy se o rok mladší spolužačka a kamarádka zabila skokem z okna na konci deváté třídy, když já jsem byl už rok pryč. Dlouhodobě nesnesla rodinné neshody doprovázené nadávkami na její špatné známky. To její maminku stálo, že se duševní mentalita dcery vytratila, dívka ztratila veškerý smysl a rozhodla se to utrpení ukončit odchodem do prázdnoty.
I dnes si ministerstvo školství vzdělání stále do velké míry monopolizuje, a školské modely, jakými jsou Summer Hill nebo Rothbury, se nachází na hraně zákona, musí mít úlevy a výjimky nebo jsou zakázány úplně. Můj osobní apel nikdy nebyl směřován na to, aby byl plošně zaveden ten či onen školní systém. Naopak si myslím a pevně si za tím stojím, že je lepší plošně nezavádět nic a nechat na lidech, ať si sami mohou vybrat. Minimálně by si pak děti nemusely myslet, že do školy chodí za trest. Učitelé by si oddychli od malých potížistů, protože by zlobivé dítě mohli poslat domů a ponechali by si ty, kteří o výuku jeví opravdový zájem. Někdo by třebas nechtěl do školy chodit vůbec, třebas někdo, kdo by svého vyučujícího později zabil. Všichni by se měli lépe a oddychli by si. Bylo by skvělé si přestat myslet, že za absurdní násilí na školách mohou počítačové hry, hororové filmy, satanská obdoba medvídka Pú a podobně.
korektura a editace: Maggie, Arianne Perrier
web design: Brbla