Technika: kolorovaná perokresba
Rozměr: 327×242 mm bez adjustace
Rozměr: 515 x 413 s adjustací
Datace: 28. 12. 2018
PRODÁNO
Stručný motiv díla
Jedná se o jednu z několika ilustrací/prací zhotovenou na téma knihy Dominika Fialy, kde se v příběhu odehrává apokalypsa biblických rozměrů. Za své zde vezme i škola, ale detailní koncept nechám v budoucnu na čtenářích, až si jednou budou moci jeho dílo koupit a přečíst. Také nechci případné nadšence připravit o překvapení.
Technika
I toto dílo bylo jedním z experimentů, kde jsem piloval a zlepšoval techniku, abych se později dopracoval k tomu, co zvu „Brilliantis“. Jedná se o silně kolorovanou perokresbu barvami jak tušovými, tak aquarelovými. Měl jsem potřebu zjistit, jak si to takříkajíc sedne. Na závěr byly použity lehké konzervanty. Takže část práce byla zhotovena ocelovým hrotem, zbytek štětcem.
Další ukázky díla
Osobní motiv v pozadí
Autora literárního projektu jsem už nejednou překvapil, jak dokážu být důmyslný ve ztvárnění pekla. Nejen u této práce to má své opodstatnění. Školu a školní systém v této zemi vidím jako peklo. Doslova. Systém, kde se jen stěží naučíte věci do života. Celé mi to připomíná dětskou formu vězení, kde je duležité se při potřebě dojít na záchod přihlásit, pak být testován a ohodnocen dle toho, jak se děti naučí něco papouškovat. Existuje lze přikázaná autorita v podobě vyučujícího a dětská komunita je separovaná do tříd dle věku. Šikana je častá v závyslosti na lokalitě instituce. Ztrácí se a zadupává do země přirozená vlastnost učit se od starších kamarádů, kreativita je potlačována a dítě jakožto člověk zde nemůže rozvinout základní potřebu, kterou do života potřebuje nejvíce. Umět si na věci přijít sám a vybrat si sám, co chce dělat. Začít se spoléhat na svou svobodnou volbu. Pěstuje se zde princip snášet, namísto umění říct ne.
Ačkoliv třídní povynný školní systém založený na známkování, ukázněnosti a původně vojenské disciplíny není prokazatelně aplikovaný na každého, je plošně zavedený na území České Republiky. Krom toho že než aby něco naučil, tak spíše populaci deformuje. Dochází i k takovým neštěstím jako například k pomatení studentů, kdy ztratí příčetnost a duševní kondici. Není vyjímkou dopustí li se zoufalých násilných činnů jako jsou vraždy, či sebevraždy. Obdobné události jsem byl svědkem na druhém stupni základní školy, kdy se o rak mladší spoluškolačka a kamarádka zabila skokem z okna na konci deváté třídy a já byl už rok pryč. Dlouhodobě nesnesla rodinné neschody doprovázené nadávkami za její špatné známky. To její maminku stálo, že se duševní mentalita její dcery vytratila, ztratila veškerý smysl a rozhodla se to utrpení ukončit odchodem do prázdnoty.
Dnes si ministerstvo školství vzdělání stále do velké míry monopolizuje a školské modely jakými jsou Summer Hill, nebo Rothbury se pohybují na hraně zákona, musí mít úlevy, vyjímky, či jsou zakázany úplně. Můj osobní apel nikdy nebyl směřován na to, aby byl plošně zaveden ten či onen školní systém. Naopak si myslím a pevně si za tím stojím, že je lepší plošně nezavádět nic a nechat na lidech, ať si sami mohou vybrat. Alespoň by si pak děti nemuseli myslet, že do školy chodí za trest. Učitelé by si oddychli od malých potížistů, pač by zlobivé dítě mohli poslat domu a ponechali si ty, kteří o výuku jeví opravdový zájem. Někdo by třebas nechtěl do školy chodit vůbec, třebas někdo, kdo svého vyučujícího později zabije. Všichni by se měli lépe a oddychli by si. Bylo by skvělé si přestat myslet, že za absurdní násilí na školách mohou počitačové hry, horrorové filmy, satanská obdoba medvídka PU a podobně.